The wiki page is under active construction, expect bugs.

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- statnice:bakalar:b4b35osy [2025/05/24 10:50] – [Vlákna] mistrjirka
+++ statnice:bakalar:b4b35osy [2025/06/09 20:32] (current) – [5. Souborové systémy] zapleka3
@@ Line 11: / Line 11: @@
   * **Virtualizace** – softwarová virtualizace, metoda trap-and-emulate, virtualizace systémového volání, virtualizace stránkovacích tabulek, hardwarově asistovaná virtualizace.
-===== Systémová volání =====
+===== 1. Systémová volání =====
 ** jak je implementována ochrana paměti jádra, jak se předávají parametry a data ze systémových volání, rozdíl mezi mikro jádrem a monolitickým jádrem. **
 Systémová volání jsou rozhraní mezi uživatelským a jádrovým režimem. Umožňují uživatelským aplikacím komunikovat s jádrem operačního systému a využívat jeho služby. Systémová volání se obvykle implementují pomocí přerušení nebo speciálních instrukcí (SYSCALL či SYSENTER), které přepínají procesor do jádrového režimu.
 ==== Jak se volají systémová volání ====
-Jádro implementuje tzv ABI (Application Binary Interface), což je rozhraní, které definuje, jakým způsobem se volají systémová volání a jak se předávají parametry.
+Jádro implementuje tzv. **ABI (Application Binary Interface)**, což je rozhraní, které definuje, jakým způsobem se volají systémová volání a jak se předávají parametry.
-Systémová volání mají čísla, která se uloží do registru (např. EAX v x86 architektuře) a parametry se předávají pomocí dalších registrů nebo na zásobník. Po provedení systémového volání jádro vrátí výsledek do registru a přepne procesor zpět do uživatelského
+Systémová volání mají čísla, která se uloží do registru (např. **EAX** v x86 architektuře) a parametry se předávají pomocí dalších registrů nebo na zásobník. Po provedení systémového volání jádro vrátí výsledek do registru a přepne procesor zpět do uživatelského režimu.
-režimu.
+Pokud potřebujeme předat větší množství dat, jako jsou struktury nebo pole, používá se ukazatel na paměť, který se předává jako parametr. Jádro pak může přistupovat k těmto datům přímo.
-Pokud potřebujeme předat velké množství dat, jako jsou struktury nebo pole, obvykle se používá ukazatel na paměť, který se předává jako parametr. Jádro pak může přistupovat k těmto datům přímo.
+==== Předávání parametrů a návratových hodnot ====
+Parametry systémového volání se předávají různými způsoby podle architektury a konkrétního API:
+  * **Jednoduché hodnoty** (čísla, příznaky, velikosti atd.) se ukládají do registrů – např. v Linuxu na x86-64 se používají registry **rdi, rsi, rdx, r10, r8, r9**.
+  * **Složitější struktury nebo pole** se předávají pomocí **ukazatelů**, které jádro validuje a dereferencuje.
+  * **Výsledky systémových volání** se obvykle vrací do jednoho registru (např. **rax**) – typicky návratový kód nebo počet zpracovaných bajtů. V případě chyby se vrací záporný návratový kód (např. `-EINVAL`, `-EPERM`, ...).
+**Předávání přes paměť** je bezpečnější, protože jádro ověří přístupová práva (např. zda proces může číst/zapisovat do dané oblasti).
 ==== Ochrana paměti jádra ====
-Hlavním způsobem ochrany paměti jádra je použití virtuální paměti. Každý proces má svou vlastní virtuální adresní prostor, což znamená, že každý proces vidí svou vlastní paměť a nemůže přistupovat k paměti jiných procesů nebo jádra. To se provádí pomocí stránkování, které mapuje virtuální adresy na fyzické adresy v paměti.
+Hlavním způsobem ochrany paměti jádra je použití **virtuální paměti**. Každý proces má svůj vlastní virtuální adresní prostor, což znamená, že každý proces vidí svou vlastní paměť a nemůže přistupovat k paměti jiných procesů nebo jádra. To se provádí pomocí **stránkování**, které mapuje virtuální adresy na fyzické adresy.
+V moderních architekturách procesory implementují tzv. **privilegované režimy** (*rings of privilege*). Jádro OS běží v nejvyšším privilegovaném režimu (**ring 0** v x86), s plným přístupem k hardwaru a paměti. Uživatelské aplikace běží v méně privilegovaném režimu (**ring 3** v x86) s omezeným přístupem.
+Přechod z uživatelského do jádrového režimu je řízen např. přes systémová volání.
-V moderních architekturách procesory implementují tzv. **privilegované režimy** (rings of privilege). Jádro OS běží v nejvyšším privilegovaném režimu (např. ring 0 v x86), s plným přístupem k hardwaru a paměti. Uživatelské aplikace běží v méně privilegovaném režimu (např. ring 3 v x86) s omezeným přístupem. Přechod z uživatelského do jádrového režimu je řízen (např. přes systémová volání). (Pozn.: Intel v r. 2024 oznámil útlum podpory pro ring 1 a 2 v x86, jelikož je moderní OS nevyužívají).
+  * **Důsledek:** Uživatelský kód nemůže přímo přistupovat k jádrové paměti – případný pokus vede k výjimce (segfault).
+**Pozn.:** Intel v r. 2024 oznámil útlum podpory pro ring 1 a 2 v x86, jelikož je moderní OS nevyužívají.
 ==== Mikro jádro vs. monolitické jádro ====
@@ Line 56: / Line 69: @@
     * Některé části jádra jsou implementovány jako samostatné procesy (jako v mikro jádře), zatímco jiné části běží přímo v jádrovém režimu (jako v monolitickém jádře).
-===== Vlákna a procesy =====
+===== 2. Vlákna a procesy =====
 **jak se vytvoří proces, jak lze předat data mezi procesy. Jaký je rozdíl mezi vlákny a procesy, která data sdílejí různá vlákna jednoho procesu (registry, zásobník, lokální proměnné, globální proměnné, dynamicky alokované proměnné)**
@@ Line 69: / Line 82: @@
   * Tradiční „monolitický“ proces = proces s jediným vláknem.
   * **Stavy vlákna:** Running (běží), Ready (připravené), Blocked/Waiting (čeká), Terminated (ukončené).
-  * Přepnutí (context switch) uloží registr + stack pointer do TCB a načte kontext jiného vlákna.
+  * Přepnutí (context switch) uloží registry + stack pointer do TCB a načte kontext jiného vlákna.
   * OS plánuje vlákna podobně jako procesy; implementace může být kernel-level, user-level nebo hybridní (např. NPTL v Linuxu).
@@ Line 84: / Line 97: @@
 | Kategorie                         | Sdílí všechna vlákna | Jedinečné pro vlákno |
-| Kód (text) & globální data        | ✔                    | ✖ |
+|----------------------------------|-----------------------|-----------------------|
-| Heap (dynamicky alokovaná paměť)  | ✔                    | ✖ |
+| Kód (text) & globální data       | ✔                     | ✖ |
-| Otevřené popisovače souborů       | ✔                    | ✖ |
+| Heap (dynamicky alokovaná paměť) | ✔                     | ✖ |
-| Programový čítač & registry       | ✖                    | ✔ |
+| Otevřené popisovače souborů      | ✔                     | ✖ |
-| Zásobník (stack)                  | ✖                    | ✔ |
+| Programový čítač & registry      | ✖                     | ✔ |
-| Thread-local storage (TLS)        | ✖                    | ✔ |
+| Zásobník (stack)                 | ✖                     | ✔ |
+| Thread-local storage (TLS)       | ✖                     | ✔ |
+**Přednosti:**
+  * Vlákno se vytvoří i ukončí rychleji než proces.
+  * Přepínání mezi vlákny je rychlejší než mezi procesy.
+  * Dosáhne se lepší strukturalizace programu.
+**Realizace:**
+  * knihovna **PThread**
+  * v jazyce Java pomocí třídy **Thread**
+==== Procesy ====
+  * **Program** – soubor (např. na disku) definovaného formátu obsahující instrukce, data a údaje potřebné k inicializaci procesu.
+  * **Proces** – spuštěný program, spravovaný operačním systémem:
+    * má vlastní virtuální adresní prostor, otevřené soubory, systémové prostředky, ...,
+    * může obsahovat více vláken (multithreadovaný proces),
+    * je identifikovatelný **PID** (Process IDentifier),
+    * paměť procesu: `.text` (kód), `.data` (globální), `.stack`, heap.
+  * Proces je objekt s vlastním kontextem:
+    * registry procesoru (čítač instrukcí, ukazatel zásobníku, příznaky FLAGS, uživatelské registry, FPU registry)
+    * přidělený paměťový prostor
+    * seznam otevřených souborů
+    * komunikační kanály (pipes, sockets...)
+    * použitá paměť: Zásobník – .stack, Data – .data, Program – .text
+==== Vytváření procesů a předávání dat ====
+  * Proces vytváří nový proces voláním systémového volání **fork()**.
+    * vznikne téměř identická kopie rodičovského procesu.
+    * rozdíly: návratová hodnota (0 pro dítě, PID pro rodiče), nový PID.
+  * Dítě může použít **exec()** k přepsání svého kódu jiným programem.
+  * Předání dat mezi procesy:
+    * pomocí **sdílené paměti** (např. `shm_open`, `mmap`)
+    * **potrubí (pipes)** – unidirekcionální datový tok
+    * **sockets** – obousměrná komunikace, i mezi různými stroji
+    * **signály** – pro jednoduchou asynchronní notifikaci
+    * **souborový systém** – zápis do souboru čitelný jiným procesem
+==== Stavy procesů ====
+{{:statnice:bakalar:pasted:20250524-114645.png}}
+  * Přepnutí mezi procesy nastává po přerušení, výjimce nebo explicitním uvolnění CPU.
+  * Proces může čekat v různých frontách: na CPU, na I/O, na synchronizaci, na alokaci paměti atd.
+==== Meziprocesní komunikace ====
+{{:statnice:s_cbd745353e168c5cf1a67e4fa2573e59a956a598a03b4e79ea21df1273428276_1559044521854_image.png}}
+  * IPC je klíčová pro spolupráci procesů.
+  * Výběr prostředku závisí na požadavcích (rychlost, bezpečnost, rozsah).
+===== 3. Synchronizace vláken =====
+**jaké jsou problémy při paralelním přístupu ke sdíleným datům, jaké existují synchronizační prostředky, co je to deadlock, kdy může nastat a jak se lze deadlocku vyhnout.**
+  * cílem je zabránit současný přístup více vláken do kritické sekce programu
+==== Problémy při paralelním přístupu ====
+  * Deadlock – situace, kdy dva nebo více procesů čekají na uvolnění zdrojů, které jsou drženy jinými procesy, a žádný z nich nemůže
+  * Data race – situace, kdy výsledek operace závisí na pořadí provedení vláken, což může vést k nečekaným výsledkům.
+  * False sharing – situace, kdy více vláken přistupuje k různým částem stejného cache řádku, což může vést k neefektivnímu využití cache a snížení výkonu. (není kritické, ale může hodně zpomalit)
+==== Problémy při paralelním přístupu ====
+  * **Deadlock** – situace, kdy dva nebo více procesů čeká na uvolnění zdrojů, které jsou drženy jinými, a žádný nemůže pokračovat.
+  * **Data race** – výsledek výpočtu závisí na pořadí přístupu k proměnným → nekonzistentní chování.
+  * **False sharing** – více vláken přistupuje k různým částem stejného cache-řádku → výkonnostní problém (neporušuje správnost, ale zpomaluje).
+==== Deadlock ====
+Deadlock (uváznutí) nastává, když skupina vláken čeká na zdroje způsobem, který vytvoří cyklus a nikdo nemůže pokračovat.
+**Coffmanovy podmínky pro vznik deadlocku:**
+  - **Vzájemné vyloučení** – zdroj může držet jen jedno vlákno.
+  - **Hold and wait** – vlákno drží jeden zdroj a čeká na další.
+  - **Neodnímatelnost** – zdroje nelze násilně odebrat.
+  - **Cyklické čekání** – vznikne kruh, kde každé vlákno čeká na zdroj jiného.
+Pokud všechny čtyři podmínky platí zároveň, vznikne deadlock.
+**Jak se deadlocku vyhnout:**
+  * **Prevence** – např. nepovolíme Hold-and-Wait nebo nastavíme globální pořadí zámků.
+  * **Vyhýbání (Avoidance)** – algoritmus bankéře: systém ověřuje, zda přidělením zdroje nevznikne nebezpečný stav.
+  * **Detekce + obnova** – detekce cyklů v grafu čekání; obnova ukončením nebo restartem procesu.
+<tikzjax>
+\usepackage{amsmath}      % for \text inside $
+\usepackage{tikz}
+\usetikzlibrary{positioning,arrows.meta}      % <— the missing bits!
+\begin{document}
+\begin{tikzpicture}[>=Stealth,           % arrow head
+                    node distance=35mm,  % default distance for “of=” syntax
+                    every node/.style={font=\small}]
+  \node[draw, rectangle, rounded corners, fill=blue!15] (A) {Proces A};
+  \node[draw, rectangle, rounded corners, fill=blue!15, right of=A] (B) {Proces B};
+  \node[draw, circle, fill=orange!20, below left of=A, yshift=-2mm] (R1) {$\text{Zámek }1$};
+  \node[draw, circle, fill=orange!20, below right of=B, yshift=-2mm] (R2) {$\text{Zámek }2$};
+  \draw[->, thick] (A) -- node[left, xshift=-2pt] {žádá} (R2);
+  \draw[->, thick] (B) -- node[right, xshift=2pt] {žádá} (R1);
+  \draw[->, thick] (R1) -- node[left] {drží} (A);
+  \draw[->, thick] (R2) -- node[right] {drží} (B);
+\end{tikzpicture}
+\end{document}
+</tikzjax>
+==== Synchronizační prostředky ====
+  * **Mutex (mutual exclusion)** – zámek, který umožňuje pouze jednomu vláknu přístup do kritické sekce. Pokud jedno vlákno zámek získá, ostatní musí čekat, dokud ho neuvolní.
+  * **Semafor** – celočíselná proměnná s operacemi:
+    * **wait** – pokud je hodnota ≤ 0, vlákno čeká; jinak se hodnota sníží.
+    * **signal** – zvýší hodnotu a probudí čekající vlákno, pokud existuje.
+    * Na rozdíl od mutexu může semafor zaručit, že se vlákno *vždy* časem dostane do kritické sekce; u mutexu může dojít ke *hladovění*.
+  * **Podmínkové proměnné (condition variables)** – slouží k čekání na konkrétní stav:
+    * Vlákno držící mutex otestuje predikát (např. "fronta není prázdná").
+    * Pokud predikát neplatí, vlákno se přesune do čekací fronty a *atomicky* uvolní mutex.
+    * Po splnění predikátu může jiné vlákno zavolat `signal` (probudí jedno) nebo `broadcast` (všechna).
+    * **Hlavní operace (`pthread` API):**
+      * `pthread_cond_wait(&cond, &mutex)` – atomicky odemkne mutex, uspí vlákno, po probuzení mutex znovu zamkne.
+      * `pthread_cond_signal(&cond)` – probudí jedno čekající vlákno.
+      * `pthread_cond_broadcast(&cond)` – probudí všechna čekající vlákna.
+  * **Spurious wake-ups:** vlákno se může probudit i bez `signal` → **vždy testuj predikát v `while` smyčce**, ne v `if`.
+<code c>
+pthread_mutex_lock(&m);
+while (queue_empty)         // test v *while*!
+  pthread_cond_wait(&cond, &m); // uvolní m, uspí, znovu zamkne m
+dequeue_item();
+pthread_mutex_unlock(&m);
+</code>
+  * **Rozdíl vůči semaforu:**
+    * Semafor nese vlastní čítač; `wait` ho dekrementuje a když je > 0, hned pokračuje → nestrácí signály.
+    * Cond-proměnná **nepamatuje historii**: pokud proces zavolá `signal`, když nikdo nečeká, signál se **ztratí**. Predikát musí být ve sdílené proměnné chráněné mutexem.
+  * **Typické vzory použití:**
+    * **Rendez-vous / producent–konzument** (fronta úloh)
+    * **Barrier** (vlákna čekají, než všechna dosáhnou určitého bodu)
+    * **Event flag** (čekání na vznik/neexistenci souboru, dokončení I/O atd.)
+  * **Výhody:** umožňuje spaní bez aktivního čekání, přesné buzení jen když je co dělat.
+  * **Nevýhody:** vyžaduje disciplínu (predikát v `while` + mutex), signály se mohou ztrácet, pokud nejsou korektně použity.
+  * **Spin-lock** – zámek, který místo uspání **aktivně točí procesor** (busy-wait), dokud se neuvolní. Hodí se jen pro opravdu krátké kritické sekce.
+    * **Princip (krok za krokem)**
+      * **Sdílená proměnná `lock`** je inicializována na `0` = neobsazeno.
+      *  Vlákno provede ***atomickou*** instrukci `test-and-set` (TAS) nebo `compare-and-swap` (CAS)
+    * **Výsledek atomické operace**
+      * návratová 0 → zámek byl volný, vlákno ho právě získalo ⇒ vstup do kritické sekce;
+      * návratová 1 → zámek je držen někým jiným ⇒ vlákno **spinuje**: opakuje krok 2 (obvykle s `pause` či exponenciálním back-off, aby nezahltilo sběrnici).
+    * **Uvolnění**: vlákno po dokončení kritické sekce prostým zápisem nastaví `lock = 0`. (Operace zápisu je pro uvolnění bezpečná, protože z 1 → 0 není podmíněná.)
+      * U vícejádrových CPU se přidá *release memory fence* (`mfence`, `std::atomic_thread_fence(std::memory_order_release)`), aby se změny v kritické sekci *nejprve* propagovaly do paměti.
+**TAS**: „ulož do `lock` hodnotu 1 **a vrať mi předchozí obsah**“.
+<code c>
+tas:     mov  $1, %eax       ; pokusím se zapsat 1
+         xchg %eax, lock    ; ATOMICKY vyměním registr ↔ paměť
+         ; pokud %eax == 0 → zámek byl volný a mám ho
+</code>
+**CAS**: „pokud je `lock == 0`, zapiš 1; jinak nedělej nic a dej mi současnou hodnotu“.
+<code c>
+bool acquired = __sync_bool_compare_and_swap(&lock, 0, 1);
+</code>
+Tyto instrukce jsou **atomické**, protože CPU uzamkne cache-line / sběrnici a zaručí, že během operace *nikdo jiný nemůže mezitím měnit* tutéž buňku paměti.
+  * **Proč „atomické nastavení“?**
+    * Kdybychom dělali `if(lock==0) lock=1;`, dva thready mohou *současně* přečíst `0` a oba vstoupit – **race condition**.
+    * Atomická instrukce provede **čtení, test i zápis jako jedinou nepreemptovatelnou transakci**; hardware garantuje, že jen jeden zvítězí.
+  * **Kdy se vyplatí**
+    * Kritická sekce ≤ ~100 CPU cyklů: inkrement globálního čítače, push/pop z velmi krátkého freelistu.
+    * OS kernel & interrupt context, kde uspání není možné.
+    * Vícejádrové systémy, kde je šance, že držitel zámku běží paralelně a brzy skončí.
+  * **Nevýhody / na co si dát pozor**
+    * Na jednojádru může spin-lock místo zrychlení vyvolat *hladovění* (drží CPU a nepustí vlákno, které má zámek uvolnit).
+    * Dlouhé držení zámku = plýtvání CPU → raději mutex, který vlákno uspí.
+    * Bez férového algoritmu (ticket, MCS) může některé vláknou točit výrazně déle (*starvation*).
+  * **Monitor** – „třída + vestavěný zámek + čekací fronta“, která **zapouzdřuje sdílená data a pravidla používání**:
+    * Voláš-li *veřejnou metodu* monitoru, **vstupuješ do monitoru** – systém ti **automaticky zamkne vnitřní mutex**.
+    * Žádné jiné vlákno se dovnitř nedostane, dokud z metody nevrátíš – tím se zámek zase uvolní.
+      * Všechny změny dat uvnitř monitoru jsou atomické vůči ostatním vláknům.
+    * Potřebuje-li metoda čekat na nějaký **stav** (např. „fronta není prázdná“), zavolá `wait(cond)`
+      * vlákno se přesune do **čekací fronty** dané podmínky a **současně opustí monitor** (uvolní vnitřní zámek),
+      * jiná vlákna mohou stav změnit.
+    * Když někdo zavolá `signal(cond)`, jedno čekající vlákno se probudí, znovu vstoupí do monitoru a pokračuje – zámek už drží.
+    * Důsledek: **uživatel monitoru nikdy ručně nemanipuluje se zámkem ani s podmínkovými proměnnými** – ty jsou schované „pod kapotou“.
+    * Programátor píše jen logiku metod a test predikátů.
+    * **Rozdíl proti „mutex + podmínková proměnná“ samostatně:**
+      * s monitorem nemůžeš omylem zapomenout zámek odemknout nebo přistoupit k datům bez ochrany;
+      * data jsou *soukromá*, dostupná výhradně skrze metody monitoru → jasně vymezená kritická oblast a platnost invariantů.
+      * V podstatě jde o **bezpečnější a samo-dokumentující obal** nad dvojicí „mutex + cond-var“.
+===== 4. Správa virtuální a fyzické paměti =====
+  * co je a jak vypadá stránkovací tabulka, jaké jsou zásadní nevýhody stránkování, TLB (translation-lookaside-buffer), víceúrovňové stránkování v 32-bitovém a 64-bitovém systému, odkládání stránek na disk, algoritmy výběru oběti, metoda copy-on-write.
+==== Názvosloví ====
+  * **FAP** – Fyzický adresní prostor, skutečná paměť počítače; její velikost je dána technickým limitem základní desky a kapacitou osazených RAM modulů.
+  * **LAP** – Logický (virtuální) adresní prostor, který vidí každý běžící proces.
+    * Adresy v LAP jsou překládány OS na odpovídající místa ve FAP pomocí tabulek stránek a dalších struktur.
+    * Velikost LAP závisí na architektuře CPU a OS:
+      * 32-bit: 4 GiB (2³²) – většinou celý prostor nelze využít kvůli dělení jádra a uživatelského prostoru.
+      * 64-bit: teoreticky 16 EiB (2⁶⁴), ale prakticky bývá omezeno (např. na 48 bitů = 256 TiB), hlavně kvůli velikosti TLB a implementaci stránkování.
+==== Segmentace ====
+  * Segmentace je jedna z metod správy paměti, kde se paměť dělí na logické bloky – **segmenty** (např. pro kód, data, zásobník).
+  * Adresy v programu jsou tzv. **selektory**, které odkazují na konkrétní záznam v segmentové tabulce.
+  * Segmentový záznam obsahuje: základní adresu, délku segmentu, přístupová práva.
+  * Procesor pak fyzickou adresu vypočítá jako: `fyzická adresa = základna segmentu + offset`.
+{{statnice:bakalar:segmentace.png}}
+**Výhody segmentace**
+  * Délka segmentu odpovídá skutečné potřebě – **úspora paměti** (menší vnitřní fragmentace).
+  * Při přístupu mimo segment dojde k **výjimce** – typicky **segmentation fault**.
+  * Přesuny v paměti jsou **transparentní** – změna základny segmentu neovlivní kód procesu.
+  * Každý segment může mít samostatná **přístupová práva** – lepší ochrana paměti (např. nelze spustit data).
+**Nevýhody segmentace**
+  * Alokace paměti je složitá – segmenty mají různou délku, takže jejich správné rozmístění není triviální.
+  * Při častém vytváření a rušení segmentů dochází k **externí fragmentaci** – malé mezery mezi segmenty nelze využít.
+  * Větší **režie při přístupu do paměti** – nutnost kontroly segmentového záznamu a výpočtu fyzické adresy.
+**Fragmentace**
+  * *Externí (vnější)* – V paměti je dost místa, ale rozděleného na malé části – **nelze přidělit větší blok**.
+  * *Interní (vnitřní)* – Segment je větší, než proces reálně potřebuje → vzniká **nevyužitý zbytek** uvnitř segmentu.
+==== Stránkování ====
+**Stránkování** (paging) rozděluje logický adresní prostor procesu na pevně velké bloky – **stránky**, a fyzickou paměť na stejně velké **rámce** (frames).
+  * Překlad stránka → rámec zajišťují **stránkovací tabulky**, které spravuje jádro; hardwarová jednotka MMU je využívá k překladu adres.
+=== Základní pojmy ===
+  * **Velikost stránky** – obvykle 4 KiB (x86/ARM), ale lze použít i větší: 2 MiB „huge-pages“, 1 GiB „gigapages“.
+  * **Page Frame Number (PFN)** – index rámce ve fyzické paměti.
+  * **Virtuální adresa** = ⟨index stránky, offset ve stránce⟩.
+  * **Page fault** – přerušení při přístupu na stránku, která není (zatím) namapována do RAM.
+=== Stránkovací tabulka ===
+  * Každý proces má svou **stránkovací tabulku** – strukturu mapující virtuální adresy na fyzické rámce.
+  * Záznam o stránce obsahuje např.:
+    * PFN cílového rámce (pokud je stránka přítomná),
+    * přístupová práva (RWX),
+    * příznaky (valid/dirty/accessed),
+    * info pro cache / TLB.
+  * V moderních architekturách (např. x86_64) je tabulka **víceúrovňová** (typicky 4 nebo 5 úrovní) – pro každou část adresy existuje jedna tabulka.
+=== Eliminace externí fragmentace ===
+  * Fyzická paměť je rozdělena na **stejně velké rámce** – OS udržuje bitmapu nebo volný seznam.
+  * Každá stránka může být umístěna do libovolného rámce ⇒ **nevznikají nespojité díry** jako u segmentace.
+  * Vzniká pouze **vnitřní fragmentace** (max. 1 stránka na segment).
+  * Výběr volného rámce je efektivní (bitmapa – O(1)); není nutné relokovat paměť.
+=== Překlad adresy – krok za krokem ===
+  - **TLB lookup** – MMU nejprve hledá překlad (Virt → Fyz) v *Translation Lookaside Bufferu* (L1/L2 cache).
+  - **Miss v TLB** ⇒ hardware načte záznam ze stránkovací tabulky v paměti (víceúrovňový průchod podle částí adresy).
+  - Pokud záznam říká, že stránka není v RAM ⇒ **page fault**:
+    * jádro zvolí volný rámec (nebo oběť, kterou swapne na disk),
+    * načte požadovanou stránku (např. z binárky, souboru nebo swappu),
+    * aktualizuje tabulku a TLB, zopakuje instrukci.
+=== Nevýhody stránkování ===
+  * **Vícenásobný přístup** při TLB miss – může být třeba 4–5 čtení z paměti (1–4 úrovně tabulek + samotná data).
+  * **Vnitřní fragmentace** – poslední stránka segmentu často není plně využita.
+  * **TLB thrashing** – pokud pracovní set přesahuje kapacitu TLB, dochází ke zpomalujícím TLB missům.
+  * **Správa swappu** přináší I/O režii a může vést ke *thrashingu* celé RAM.
+=== TLB (Translation Lookaside Buffer) ===
+  * Malá, **plně asociativní cache** překladů Virt → Fyz (desítky až stovky záznamů na CPU jádro).
+  * Výrazně zrychluje přístup – při TLB hit není třeba sahat na stránkovací tabulky.
+  * **TLB shootdown**: při změně mapování (např. `mmap()`, `fork()`) musí OS invalidovat TLB záznamy všech CPU, které daný proces používají – pomocí IPI.
+  * **ASID (Address Space ID)** nebo **PCID (Process Context ID)**:
+    * značka v TLB, která umožňuje udržovat překlady i po přepnutí procesu,
+    * zabraňuje nutnosti flush TLB při každém context switchi.
+=== Víceúrovňové tabulky ===
+| Architektura               | Úrovně překladu                 | Dekompozice virtuální adresy (bitové pole)     |
+|----------------------------|----------------------------------|------------------------------------------------|
+| **x86 (32-bit)**           | 2 (PDE, PTE)                     | 10 bit index PDE • 10 bit index PTE • 12 bit offset |
+| **x86-64 (48bit LAP)**     | 4 (PML4, PDPTE, PDE, PTE)        | 9 + 9 + 9 + 9 + 12                             |
+| **x86-64 (57bit LAP)**     | 5 (PML5, PML4, PDPTE, PDE, PTE)  | 9 × 5 + 12                                     |
+  * Každá úroveň odpovídá stránkovací tabulce (page table), která se používá pro překlad části virtuální adresy.
+  * Jednotlivé části virtuální adresy slouží jako indexy do těchto tabulek – z každé se vybere záznam ukazující na tabulku další úrovně.
+  * Poslední úroveň obsahuje **Page Table Entry (PTE)** s fyzickým rámcem, ve kterém stránka začíná.
+  * Díky stránkování stránkovacích tabulek (samy jsou rozděleny na stránky) systém **alokuje jen části stromu**, které proces skutečně používá ⇒ **úspora paměti**.
+  * Nejčastější hloubka tabulek dnes je 4 (x86-64), pátá úroveň se používá při větších LAP (např. 57bit v Linuxu).
+=== Odkládání stránek na disk (swapping) ===
+  * **Swap area** – vyhrazená část disku (HDD/SSD), kam se ukládají stránky, které nejsou často používané, aby se uvolnila RAM.
+  * **Demand paging** – stránky se načítají do paměti **až při pokusu o přístup** → efektivnější využití RAM.
+  * **Thrashing** – situace, kdy proces spotřebuje tolik stránek, že dochází k **častému swapování** a výkon dramaticky klesá (systém více swapuje než počítá).
+=== Algoritmy výběru oběti (page replacement) ===
+  * „Oběť“ = stránka ve fyzické paměti, kterou kernel vyhodí (nebo uloží do swapu), aby mohl přinést novou stránku (např. po page faultu).
+  * Cílem je vybrat stránku, která **nebude brzy znovu potřebná**, což je těžké odhadnout → používají se heuristiky.
+| Algoritmus                 | Idea                                 | Poznámky                                      |
+|----------------------------|--------------------------------------|-----------------------------------------------|
+| **FIFO**                   | Vyhoď nejstarší stránku              | jednoduchý; trpí **Beladyho anomálií** (větší paměť ⇒ horší výkon) |
+| **Second-Chance (Clock)** | FIFO s dodatečným bitem „referenced“ | základní Linuxová varianta (`CLOCK-Pro`), stránka dostane „druhou šanci“ |
+| **LRU / Approx. LRU**      | Vyhoď nejméně nedávno použitou       | přesný LRU je drahý na implementaci; OS často používají approximace (bitmapy, počitadla) |
+| **Working-Set**            | Drž stránky aktivní v posledním čase ∆ | přesnější, ale dražší na výpočet |
+| **Adaptive (např. ARC)**   | Kombinace LRU a LFU                  | používá se v moderních OS (Windows, ZFS) i databázích |
+=== Copy-On-Write (COW) ===
+  * Mechanismus pro **efektivní sdílení paměti** mezi procesy.
+  * Při volání `fork()` nedochází hned ke kopírování všech stránek – místo toho:
+    * Proces **rodič i potomek sdílejí stejné rámce**, označené jako **read-only**.
+    * Jakmile jeden z nich provede **zápis**, vyvolá se **page fault**.
+    * Kernel:
+       * alokuje nový rámec,
+       * zkopíruje obsah původní stránky,
+       * přemapuje novou stránku jako RW.
+  * Výhody:
+    * výrazné **zrychlení `fork()`**, když následně proces provede `exec()`,
+    * efektivní **sdílení statických dat** – např. kód (`.text`), knihovny apod.
+=== Shrnutí výhod stránkování ===
+  * **Eliminace externí fragmentace** – všechny rámce mají stejnou velikost, takže OS vždy najde volný rámec bez „děr“; na rozdíl od segmentace není nutná kompakce.
+  * **Snadný růst haldy/stacku** – nové stránky se prostě namapují do dalších rámců.
+  * **Izolace procesů** – ochranné bity (R/W/X, User/Supervisor) zajišťují oddělení paměti mezi procesy.
+  * **Sdílení kódu a knihoven** – více procesů může mapovat stejný fyzický rámec (např. `.text` segment) do svého LAP.
+  * **Virtuální paměť > fyzická** – systém může využít swap a demand paging pro rozšíření dostupné paměti.
+  * **Podpora moderních technik** – Copy-On-Write, `mmap()` pro soubory, lazy allocation.
+  *Nevýhody* (víceúrovňový překlad, TLB missy, latence při swapu) se zmírňují pomocí:
+    * větších TLB (ASID/PCID),
+    * použití **huge-pages**,
+    * lepších algoritmů výběru oběti,
+    * dostatku fyzické paměti (RAM).
+===== 5. Souborové systémy =====
+** jaké typy souborových systémů znáte, který je vhodný pro sekvenční čtení a který pro náhodné čtení souborů. Vysvětlete základní souborové systémy: FAT, systémy založené na inodech a systémy založené na extendech. Žurnálování – základní princip, kdy mohou vzniknout v souborovém systému chyby, jaké jsou úrovně žurnálování a jeho nevýhody.**
+Způsob organizace dat na disku – data jsou uložena v souborech, soubory jsou strukturované v adresářích (hierarchická struktura).
+  * Souborový systém určuje, jak jsou data fyzicky a logicky organizována, jak se přistupuje ke souborům, jaká metadata jsou vedena apod.
+==== Příklady souborových systémů ====
+  * **FAT, FAT32** – jednoduché, široce kompatibilní (např. USB disky), bez žurnálování, náchylné na poškození při výpadku.
+  * **exFAT** – nástupce FAT32, podporuje větší soubory a disky, stále bez žurnálu.
+  * **NTFS** – moderní FS pro Windows, podporuje práva, šifrování, kompresi, žurnálování.
+  * **ext2/3/4** – nejpoužívanější na Linuxu; ext3/4 podporují žurnál, ext4 má rychlejší přístup a větší limity.
+  * **Btrfs** – pokročilý FS s podporou snapshotů, kontrolních součtů, RAIDu, dynamické alokace.
+  * **ZFS** – kombinace FS a správy disků, silné kontroly integrity dat, snapshoty, samoopravné mechanismy.
+==== Možnosti uložení obsahu souboru ====
+  * **Souvislý úsek bloků**
+    * Podobné jako alokace paměti – rychlý sekvenční přístup.
+    * Nevýhoda: fragmentace a nutnost přesunů při zvětšení souboru.
+    * Typicky vhodné pro **sekvenční čtení** (např. média, logy).
+  * **Spojové seznamy**
+    * Každý blok obsahuje i ukazatel na další blok; adresář obsahuje odkaz na první blok.
+    * Jednoduchá implementace, vhodné pro **sekvenční přístup**, ale:
+      * Nevhodné pro náhodný přístup – nutné projít celý seznam.
+      * Nemožnost přímého mapování souboru do paměti.
+      * Jediný poškozený sektor může znepřístupnit celý soubor.
+  * **Indexové struktury**
+    * Používá se samostatný **indexový blok**, který obsahuje ukazatele na datové bloky.
+    * Umožňuje rychlý **náhodný přístup** (random access), stále dobrý i pro sekvenční čtení.
+    * Při velkých souborech může být potřeba víceúrovňový index.
+    * Používají např. ext a NTFS.
+==== Základní souborové systémy ====
+=== FAT (File Allocation Table) ===
+  * Starý, jednoduchý souborový systém s mnoha omezeními.
+  * Konstrukčně něco mezi spojovými seznamy a indexovou strukturou.
+  * Základní jednotka alokace je **cluster** (4–32 KiB).
+  * Maximální počet clusterů:
+    * FAT16: 2¹⁶
+    * FAT32: 2²⁸
+    * exFAT: 2³² − 10
+  * Disková struktura:
+    * **MBR** (Master Boot Record) – informace o FS (velikost, jméno, počet FAT tabulek, apod.)
+    * **FAT1, FAT2** – dvě redundantní tabulky
+    * **Root directory**
+    * **Data**
+  * V každé položce FAT je číslo následujícího clusteru nebo hodnota `-1` pro konec souboru.
+  * Nevýhody:
+    * silná **fragmentace**
+    * **sekvenční přístup** k FAT tabulce při čtení souboru
+    * **omezená velikost souboru i disku**
+    * chybí žurnálování
+=== Inodový souborový systém ===
+  * Metadata o souborech jsou uložena ve **struktuře inode** (Index Node).
+  * Adresářová položka obsahuje jméno a číslo inode.
+  * Každý inode obsahuje:
+    * několik přímých odkazů na datové bloky
+    * nepřímé odkazy – jednoduchý, dvojitý, trojitý (pro větší soubory)
+  * Výpočet pozice bloku je snadný – dle offsetu v souboru.
+{{statnice:bakalar:osy_inode.png?500}}
+Rozložení na disku:
+  * **Pevný počet inode** – jsou uloženy v inode tabulce.
+  * **Superblok** – obsahuje informace o FS (velikost, počet inode, volné bloky, záložní superblok).
+  * **Kořenový adresář** – výchozí místo připojení FS.
+Hledání volného místa:
+  * Sekvenční procházení – neefektivní.
+  * Blok s nulou může být validní obsah souboru ⇒ obtížné určit volný blok.
+  * Řešení:
+    * **bitové mapy** (bitmapy) pro inode i datové bloky.
+    * Vyhledávání je pak rychlé a efektivní.
+{{statnice:bakalar:osy_inode_bit.png?750}}
+ext2/3/4:
+  * Při práci se souborem je potřeba přístup k bitmapě, inodu a datovým blokům.
+  * U rotačních disků je výhodné, když jsou bloky blízko sebe.
+  * FS dělí disk na **skupiny bloků**, které obsahují inody i data ⇒ snížení latence přístupu.
+{{statnice:bakalar:osy_inode_skupiny.png?750}}
+=== Extents ===
+  * U velkých souborů je indexace po jednotlivých blocích neefektivní.
+  * Moderní FS používají **extenty** – odkazy na **souvislé skupiny bloků** (namísto jednotlivých).
+  * Každý extent: ⟨začátek, délka⟩
+  * Výhody:
+    * Méně režie než při uložení všech odkazů zvlášť.
+    * Lepší výkon u sekvenčního i náhodného přístupu.
+  * Používá se např. v **ext4**, **NTFS**, **btrfs**.
+{{statnice:bakalar:osy_extents.png?500}}
+=== Žurnálování ===
+  * Před tím, než se začne měnit obsah souborového systému, uloží se plánované změny do zvláštní oblasti disku – **žurnálu**.
+  * Pokud dojde k pádu systému, při startu OS se kontroluje žurnál a změny se podle něj **dokončí nebo zahodí** tak, aby byl FS v konzistentním stavu.
+  * Běžné v moderních FS: **NTFS**, **ext3**, **ext4**, **btrfs**, **ZFS** (ten má místo žurnálu transakční model se snapshoty).
+{{statnice:bakalar:osy_journal.png?500}}
+Bezpečný postup změny FS (tzv. transakční protokol):
+  * **Commit** – ukončení transakce zápisem speciálního záznamu (`TxE`).
+  * **Checkpoint** – změny v inodech, datech, bitových mapách se zapíšou na správná místa na disku.
+  * Po úspěšném dokončení se transakce **odstraní** ze žurnálu.
+==== Scénáře při pádu systému ====
+  * **Pouze část transakce** zapsaná do žurnálu:
+    * FS zůstává konzistentní, ale obsahuje původní (nezměněná) data.
+    * OS při startu zjistí neúplnou transakci a ignoruje ji.
+  * **Celá transakce** je v žurnálu, ale **blogy na disku se nezmění**:
+    * OS je použije k dokončení změn (tzv. *roll-forward*).
+  * **Transakce i bloky jsou zapsány**, ale transakce není odstraněna:
+    * OS je znovu aplikuje (*idempotentní* operace – nezmění výsledek, když se provedou víckrát).
+  * **Pouze část transakce** – např. `TxB`, `I_v2`, `TxE`, ale **chybí `B_v2` a `D_v2`**:
+    * Riziko způsobeno optimalizacemi disku – **změna pořadí zápisů**.
+    * OS musí použít tzv. **write barriers** (paměťové/IO bariéry), aby donutil disk dodržet pořadí:
+      * Správná sekvence: `TxB`, `I_v2`, `B_v2`, `D_v2`, *bariéra*, `TxE`.
+ * **Nevýhody žurnálování**:
+    * Režie navíc (dvojnásobné zápisy: nejprve do žurnálu, pak do FS).
+    * Složitost implementace.
+    * Zpomalení zápisových operací.
+=== Flash paměti ===
+  * **Flash bloky** lze pouze přepsat, pokud jsou nejprve **vymazány**.
+  * **Zápis je jednorázový** – změna jednoho bajtu znamená smazání celého bloku (např. 4 MiB).
+  * **Omezený počet přepisů** – typicky 100 000 až 1 000 000 cyklů na blok.
+  * Často měněná data (bitmapy, FAT tabulky) mohou výrazně zkrátit životnost paměti.
+  * Důsledkem je **write amplification** – malá změna vyžaduje velkou operaci.
+==== Řešení pro flash paměti ====
+  * Nepoužívají se přímo, ale s řadičem, který implementuje **Flash Translation Layer (FTL)**:
+    * Skryje omezení zápisu, přemapovává fyzické bloky, spravuje wear-leveling.
+    * Typické u SSD, eMMC, SD karet.
+  * **Speciální souborové systémy pro flash**:
+    * **UBIFS** – pro NAND flash, umí journal, garbage collection.
+    * **JFFS2** – log-strukturovaný, pro malé embedded systémy.
+    * **NILFS** – log-based, kontinuální snapshoty, optimalizovaný pro SSD.
+===== 6. Bezpečnost =====
+  * co je Trusted Computing Base, základní metody řízení přístupu, jak se provádí útok na přetečení zásobníku, jak se lze takovému útoku bránit.
+=== Trusted Computing Base (TCB) ===
+  * Množina všech komponent, kterým systém **musí důvěřovat**, aby zaručil bezpečnost.
+  * Pokud selže některá část TCB, **celý systém může být kompromitován**.
+  * Příklady: hardware, jádro OS, správce systému (root), hypervisor, firmware, kryptografické klíče.
+=== Základní metody řízení přístupu ===
+  * Základním teoretickým modelem je **matice řízení přístupu** – popisuje, kdo má jaká oprávnění k čemu v daném čase.
+{{statnice:bakalar:osymatrix.png?200}}
+  * **Subjekty** – např. uživatelé, procesy.
+  * **Objekty** – např. soubory, zařízení, síťové sockety.
+  * Subjekty mohou být zároveň i objekty (např. pokud lze nastavit práva k procesu).
+**Ukládání stavu ochrany** není typicky jako matice (moc „řídké“, neefektivní, dynamické).
+V praxi 2 zřejmé volby:
+  * Ukládání jednotlivých sloupců dohromady s objektem
+    - Každý sloupec je nazýván „seznam pro řízení přístupu“ (**access control list**, ACL) daného
+      objektu
+  * Ukládání jednotlivých řádků dohromady se subjektem
+    - Definuje objekty, ke kterým má daný subjekt přístup – doména ochrany (**protection domain**)
+      daného subjektu
+    - Každý takový řádek je nazýván „seznam schopností“ (**capability list**)
+=== Seznamy pro řízení přístupu (ACL) ===
+  * Nejrozšířenější model, implementován v UNIX, Linux, Windows...
+  * Subjekty bývají seskupeny do tříd (např. majitel, skupina, ostatní).
+<code bash>
+$ ls -ld /var/spool/cups
+drwx--x--- 1 root lp 6754 Nov 22 00:00 /var/spool/cups
+</code>
+  * Moderní systémy (Linux, Windows) podporují **rozšířené ACL** – více individuálních pravidel.
+  * Podpora **negativních oprávnění** – např. zakázat přístup členům určité skupiny.
+  * **Metaoprávnění** – např. oprávnění měnit ACL nebo členství ve skupinách.
+{{statnice:bakalar:osyacl.png?150}}
+=== Seznamy schopností (Capability Lists) ===
+  * **Schopnost (capability)** = token, který **pojmenovává objekt a uděluje oprávnění**.
+  * Držitel schopnosti může s objektem manipulovat podle udělených práv.
+  * Nevyžaduje centrální seznam přístupů – **decentralizovaný model přístupu**.
+{{statnice:bakalar:osycap.png?250}}
+  * Typicky se používá v systémech, kde se upřednostňuje bezpečnostní izolace a modularita (např. mikrojádrá, sandboxy, některé OS pro embedded zařízení).
+  * Objekty jsou **neviditelné** bez příslušné schopnosti ⇒ důležitý princip *least privilege*.
+=== ACL vs Capability List ===
+| Seznamy řízení přístupu (ACL) | Schopnosti (Capabilities) |
+|-------------------------------|-----------------------------|
+| Tradiční model; proces musí vědět, **jaký objekt chce**, a systém mu řekne, jestli má přístup. | Objekty jsou přístupné **pouze skrze předané schopnosti** – uživatel je *nemůže najít sám*. |
+| Oprávnění určena podle identity subjektu (UID, skupina, …). | Proces **dostane pouze schopnosti**, které mu byly explicitně předány (např. přes socket, fork, init). |
+| Problém **ambientní autority** – proces má automaticky všechna práva uživatele. | **Neexistuje ambientní autorita** – práva se předávají cíleně a omezeně. |
+| Nelze snadno omezit práva potomků (děděná práva). | Nikdo nemůže předat právo, které **sám nemá**. |
+| Linux částečně řeší pomocí **namespaces**, ale není to univerzální ani bezpečnostně dokonalé. | Princip *objektově orientované bezpečnosti*, čistší a škálovatelnější řešení. |
+=== Stack Overflow – how to attack ===
+  * **Přetečení zásobníku** nastane, když program zapíše více dat do bufferu (pole, proměnné) na zásobníku, než je jeho velikost.
+    * ⇒ přepíší se další položky na zásobníku – např. sousední proměnné, uložený rámec (frame pointer) nebo **návratová adresa funkce**.
+  * Útočník může do bufferu vložit tzv. **shellcode** – malý strojový kód, který může např. spustit shell a umožnit vzdálenou kontrolu systému.
+  * Pokud útočník přepíše **návratovou adresu**, může přesměrovat běh programu na vlastní kód (shellcode) nebo jinou část programu.
+  * Útoky se zaměřují na programy v C/C++, kde chybí **automatická kontrola hranic polí**.
+  * **Omezení shellcodu** – nesmí obsahovat binární nuly (`\0`), protože řetězce jsou jimi ukončovány. ⇒ používají se techniky kódování.
+  * Moderní techniky: **Return-Oriented Programming (ROP)** – nevpichují nový kód, ale skládají útočný řetězec z již existujících instrukcí v programu (**gadgety**).
+=== Stack Overflow – how to defend ===
+  * **Nespustitelný zásobník (NX, XD bit, ARM UXN)** – zakáže spuštění kódu z datové části zásobníku.
+  * **ASLR (Address Space Layout Randomization)** – náhodné rozmístění paměťových oblastí (zásobník, knihovny, binárky) při každém spuštění programu.
+  * **Stack Canary / Stack Protector** – před návratovou adresu se vloží kontrolní hodnota (canary). Pokud je přepsaná, program detekuje útok a ukončí se.
+  * **Retguard** – návratová adresa je zakódována při vstupu do funkce a dekódována při návratu. Změna adresy útočníkem způsobí pád.
+  * **Bezpečné programování** – validace velikosti vstupních dat, používání bezpečných funkcí (`strncpy` místo `strcpy`, `snprintf` místo `sprintf`).
+  * **Používání moderních jazyků a knihoven**, které mají ochranu proti přetečení zabudovanou (Rust, některé safe C knihovny).
+  * **Oddělení práv a minimalizace oprávnění** – běžící procesy by měly mít minimální potřebná oprávnění, aby případný útok měl omezený dopad.
+===== 7. Virtualizace =====
+  * softwarová virtualizace, metoda trap-and-emulate, virtualizace systémového volání, virtualizace stránkovacích tabulek, hardwarově asistovaná virtualizace.
+Virtualizace je **abstrakce hardwaru** a jeho částečná emulace v softwaru. Hostujícímu systému je vytvořena iluze, že běží na vlastním fyzickém stroji.
+Základní pojmy:
+  * **Hostitel (host)** – fyzický hardware nebo virtualizované prostředí, na kterém běží hypervizor.
+  * **Hypervizor** – software, který emuluje virtuální hardware a řídí běh VM.
+  * **Host (guest)** – OS běžící na virtuálním hardware poskytovaným hypervizorem.
+Typy virtualizace:
+  * **Plná virtualizace** – host neví, že běží na virtualizovaném systému (typicky trap-and-emulate).
+  * **Paravirtualizace** – host si je vědom virtualizace a aktivně spolupracuje s hypervizorem.
+  * **Emulace** – celé prostředí je softwarově emulované, včetně instrukcí CPU (např. QEMU bez KVM).
+  * **Cloud virtualizace** – vzdálené řízení a spouštění VM v rámci cloud infrastruktury.
+=== Výhody VM ===
+  * **Izolace** – VM jsou navzájem i od hosta oddělené, vyšší bezpečnost.
+  * **Současný běh více OS** – např. Linux + Windows současně na jednom stroji.
+  * **Přenositelnost a snapshoty** – běžící VM lze přesunout nebo pozastavit.
+  * **Vývoj a testování** – chyby v kernelu nezhodí celý systém.
+=== Problémy virtualizace ===
+Moderní CPU má dva režimy:
+  * **Uživatelský režim (user mode)** – omezený, aplikace, nelze přistupovat k HW.
+  * **Privilegovaný režim (kernel mode)** – OS, přístup ke všemu v systému.
+VM nesmí běžet přímo v privilegovaném režimu – vnímáno by to jako bezpečnostní riziko.
+VM tedy běží v uživatelském režimu hostitele ⇒ je nutné emulovat vlastní **uživatelský** a **privilegovaný režim** uvnitř VM.
+=== Trap and Emulate ===
+  * Instrukce v **uživatelském režimu** hosta se vykonávají nativně.
+  * Pokus o vykonání **privilegované instrukce** (např. přístup k HW) vyvolá **výjimku** (trap).
+  * Výjimku zachytí hypervizor, provede požadovanou akci a vrátí řízení zpět do VM.
+  * Hostující OS si myslí, že vše proběhlo nativně – **transparentní virtualizace**.
+  * Nutné rozlišovat:
+    * **Privilegované instrukce** – způsobí trap, když jsou volány z uživatelského režimu.
+    * **Citlivé instrukce** – mění globální stav nebo závisí na systému ⇒ musí být zachytitelné (v ideálním případě vždy privilegované).
+=== Virtualizace systémových volání ===
+  * Systémová volání (např. `open`, `read`, `write`) přecházejí z uživatelského do privilegovaného režimu.
+  * Ve VM se volání spustí pomocí **trap**, který hypervizor zachytí a provede požadovanou činnost.
+  * ⇒ **lehce pomalejší** než nativní syscalls, ale zachována kompatibilita a izolace.
+=== Virtualizace stránkovacích tabulek ===
+  * Každý OS spravuje své **virtuální paměťové mapování** pomocí vlastních stránkovacích tabulek.
+  * Hypervizor ale musí zajistit, že host nemůže měnit skutečné fyzické mapování:
+    * Host dostane **virtuální stránkovací tabulky pouze pro čtení**.
+    * Pokus o změnu vyvolá **trap** – hypervizor provede potřebnou aktualizaci.
+  * Efektivnější varianta: **shadow page tables** – hypervizor vede vlastní mapu překladů, kterou host nevidí.
+  * Modernější způsob: **EPT (Intel)** / **NPT (AMD)** – viz níže.
+=== Hardwarově asistovaná virtualizace ===
+Moderní procesory (Intel VT-x, AMD-V) přidávají nový režim:
+  * **Non-root execution mode** – speciální režim pro běh VM.
+  * Privilegované instrukce v tomto režimu mohou běžet přímo bez nutnosti trap-emulace.
+  * Významně zvyšuje výkon, protože:
+    * většina běžných činností běží nativně,
+    * trapy nastávají jen při I/O nebo specifických výjimkách.
+Navíc podporují:
+  * **EPT (Extended Page Tables)** – hardwarová správa překladů virtuální → fyzická (host) → skutečná fyzická (hostitel) adresa.
+  * **Nested virtualization** – virtualizace uvnitř virtualizace (VM v jiné VM).
+=== Shrnutí ===
+| Oblast                   | Princip                                                                 |
+|--------------------------|-------------------------------------------------------------------------|
+| Trap and Emulate         | Hypervizor zachytává výjimky při pokusu o privilegovanou instrukci.     |
+| Virtualizace syscalls    | Přes trap do hypervizoru, který syscall provede za VM.                 |
+| Virtualizace page tables | Host spravuje své PT, ale nesmí je měnit ⇒ trapy a ochrana zápisu.     |
+| HW asistence             | Non-root režim + EPT/NPT – mnoho operací běží přímo na CPU.            |
-===== Synchronizace vláken =====

Trace:

Differences

Search

Navigation

Print/export

Tools

QR Code